Všechno nejlepší Evelyn! Je ti devatenáct let, jsi velká holka:-D.

^{Když to nikdo jiný neudělá, musím si popřát sama:-).}

^{Dostanu letos k těm narozeninám konečně rozum????}

A když už mám ty narozeniny, rozhodla jsem se dát dárek vám (já si stejně nic nezasloužím). Jaký? Můj blog:-)

www.dlogiram.blog.cz

Tenhle blog je už pomalu jen plýtvání písmenky. Zbytečné vyťukávání slov mými deseti prsty, běhajícími po klávesnici. Články nepřibývají, náladu na psaní taky nemám. A pokud mě přepadne chuť psát, v celém článku nenajdete ani jedinou optimistickou a pozitivní větu. A taky nechci psát s pocitem, že si to čte někdo, koho znám. Mohla bych blog zrušit a začít jinde zase znova, ale už nikdy nebudu začínat psát s čistým štítem. Každý člověk má specifický styl psaní a mě po dvou problogovaných letech snad pozná každý. Je mi líto to tady celé opustit, nebo dokonce smazat. V blogu je zachycený další kousek mého života. Čtyři měsíce. Ale nechat to tady zpustnout je mi taky líto, navíc po nějaké době by byl blog stejně panem Administrátorem smazán. A pokračovat dál tady nehodlám, i kdybych články heslovala... Budu o řešení usilovně přemýšlet...

Dlouho jsem se neukázala, vím. Ale neměla jsem vůbec čas ani náladu ani myšlenky na psaní. Za tu dobu se toho stejně moc nestalo. Až dnes. Ale jsem tady více méně jen proto, abych někomu něco vzkázala... Ten dotyčný to pochopí...

Děkuju. Děkuju vám všem, nejen blogerům, ale i těm, kteří na blog nechodí. Všem mým známým. Že jste nenabyli dojmu, že jsem vás zradila a neotočili jste se ke mě zády, když jsem vaši podporu a pomoc nejvíce potřebovala.

Procházím staré fotky a videa. Neužírám se ani lítostí, ani vztekem nad sebou samotnou. Občas se pousměju nad vzpomínkou. Vzpomínám na celé čtyři roky na obchodní akademii.

Lidi, se kterýma sem ještě do nedávna trávila veškerý volný čas, mě odepisují.

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.

"Co děláš? Učíš se?"

"Ne."

"Ale mohla bys. Volal děda a ptal se, jestli se učíš. Řekla jsem, že jo."

"Hmm."

"Tak se uč! Všichni to chtějí slyšet, že se učíš."

"Tak jim to říkej..."

Neučím se, protože tak nějak vím, že je to zbytečné. Já letos nematuruju. Nepustí mě k maturitě. Moc velká absence a dvě pětky... Ve středu se to dozví i mí rodiče...